Zažehnout v žácích jiskru: jak vidí Pavel Hnilička výuku na UMPRUM

2015

Devadesátá léta byla ve znamení rozjezdu podnikání a počátků kapitalismu. Ještě jako student jsem nastoupil na praxi k Luboši Zemenovi do ateliéru 4DS. Já se učil na ČVUT a on na UMPRUM a to už se společníky studenty startovali svůj atelié...

Více

Pražské stavební předpisy jsou připraveny do druhého kola projednání

2014, BULLETIN ČKA 1/14

Text Pražských stavebních předpisů prošel prvním kolem připomínek, ve kterém bylo podle legislativních pravidel Magistrátu hl. m. Prahy obesláno všech 32 odborů magistrátu a Městská policie. Celkem přišlo přes 300 připomínek. V ...

Více

Doporučení k zateplování staveb

2017, BULLETIN ČKA 3/17

Článek je reakcí na realizaci necitlivého zateplení historické školní budovy v Kamenných Žehrovicích. Protože se bohužel nejedná o ojedinělý případ, připravil Pavel Hnilička ve spolupráci s ČKA doporučení postupu zateplování staveb.

Stěny

...

Více

Nové pražské Obecně technické požadavky

2012

Na Útvaru rozvoje hl. m. Prahy bylo na jaře roku 2012 zřízeno nové pracoviště pro územní a stavební standardy, které má na starosti přípravu novely pražských OTPP (vyhláška č. 26/1999 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl. m. Praze). Tento př...

Více

Podlažnost městských domů

2006, časopis Architekt 4/2006

Umíme dnes stavět města? Ač si většinou myslíme, že ano, stavíme většinou jen jakousi sídelní kaši, rozbředlou nízkopodlažní zástavbu, která není ani městem, ani vesnicí, natož vysněnou oblastí plnou zeleně, kde by se ...

Více

Sen o kompaktním městě

2011, Kompaktní město: výstava v galerii 4AM v Brně

Kompaktní město je městem krátkých vzdáleností. Vše, co potřebujeme, máme po ruce a můžeme obejít pěšky. Kompaktní město je pohodlné a příjemné k životu. Dávno pryč jsou doby, ...

Více

Jak nastavit pravidla pro výstavbu? Porovnání Prahy a světových metropolí

2012, Inventura urbanismu

Profesor Dietmar Eberle na škole ETH v Curychu došel k zajímavému postřehu. Všiml si, že myšlenky, které se na škole architektury diskutují, se obyčejně po nějakých 20 letech dostanou do praxe. Přál bych si, aby se některé dnes na té...

Více

Bydlení v roce 2015

2005, Lidové noviny

Navrhování a stavění domů vyžaduje určitý výhled do budoucnosti. Dům není krátkodobou záležitostí a plánuje se pro čas, který teprve přijde. A tak je architekt chtě nechtě futurologem. Musí umět předvídat, jak se bude společnost ...

Více

Past

2005, Lidové noviny

Pár let po sametové revoluci si pan František uskutečnil svůj dávný sen. Vydělal peníze, vzal si půjčku a postavil si svůj vlastní rodinný dům. Pozemek si vybral na jihozápadním okraji Prahy v Trněném Újezdě. Vesnici ...

Více

Svojetice se chtějí vymanit ze sídelní kaše

2012, časopis Moderní obec

Na příkladu obce Svojetice bych rád ukázal možné přístupy urbanistické práce v existující zástavbě sídelní kaše. Obec leží na jihovýchodním okraji Prahy, cca 25 km od centra, poblíž nádherných Voděradských bučin- Původně ...

Více

Město v krajině nebo spíše „městokrajina“?

2008, příspěvek na konferenci Dny SZKT v Luhačovicích

Co je dnes krajinou? Vyslovíme-li slovo krajina začnou nám na mysli tanout obrazy. Možná trochu idylické a romantické. U nás to budou mírně zvlněné svahy s poli a loukami, remízky, místy chomáč...

Více

Program na obnovu předměstských aglomerací

2008, časopis ASB

Co je to sídelní kaše?
Poprvé v lidské historii žije většina obyvatel ve městech a na předměstích. V Evropě bude v příštích desetiletích takto žít dokonce 80 až 90 % populace. Sídelní kaše, kde se nové přírůstky ...

Více

O studiu na ETH Zürich

2006, časopis ERA21

O absolvování pražské fakulty architektury ČVUT jsem na plný úvazek pokračoval v práci atelieru, kde jsem předtím vypomáhal jako student. Ač s diplomem v ruce, nemohl jsem se zbavit pocitu, že bych se měl ještě učit a dost možná, ž...

Více

Gion Antoni Caminada v Praze

2005, časopis ERA21

Letos v březnu přijal pozvání od občanského sdružení Kruh architekt Gion Antoni Caminada a přednesl v rámci cyklu “Napříč švýcarskou architekturou” svůj příspěvek pod názvem: “Hledání na periférii – prostory, domy a příběhy”. Prostor ...

Více

Jak jsem se stal brněnským chodcem

2005, Mladá Fronta PLUS

Tak jsem se stal na chvíli brněnským chodcem. Ne že bych byl v Brně poprvé, ale tentokrát mi jako návštěvníkovi odjinud byla dána úloha sledovat, co mě při chůzi zaujme a zarazí. Brno vnímám jako velmi ...

Více

Fenomén rodinného domu

2005, Literární noviny

Nahodilé rozesetí rodinných domů postrádá významy, ke kterým by se jeho obyvatelé mohli vztahovat a brát je za vlastní a sobě blízké. Než se pustíme do úvah o stále se rozvíjející výstavbě kolonií rodinných domů, zastavme se ...

Více

Hustota osídlení jako kvalitativní otázka bydlení

2003, časopis ERA21

Exodus na předměstí

Prostorové bujivé rozpínání měst do volné krajiny (tzv. urban sprawl) se dnes již stalo běžným jevem. Okolí většiny měst v rozvinutých zemích se nezadržitelně zalévají jakousi homogenní velmi řídkou “polévkou” ...

Více

O studiu na ETH Zürich

2006, časopis ERA21

O absolvování pražské fakulty architektury ČVUT jsem na plný úvazek pokračoval v práci atelieru, kde jsem předtím vypomáhal jako student. Ač s diplomem v ruce, nemohl jsem se zbavit pocitu, že bych se měl ještě učit a dost možná, že to byl i pravidelný životní rytmus zaměstnance, co mě vypudilo do světa. Chtěl jsem zkusit postgraduální program na nějaké škole, kde se “vaří” architektura. Moje první kroky vedly do mého mateřského ústavu do oddělení pro zahraniční styky. V úředních hodinách jsem se asi napodruhé probojoval k paní, která tyto záležitosti měla na starosti. Pln očekávání jsem se zeptal, kam bych se mohl vypravit. “Teď tu nic nemám, přijďte za půl roku, to zas budeme něco vypisovat” zněla stručná odpověď. Musel jsem paní velmi dlouho přemlouvat, než pochopila, že mě zajímá právě “to”, co se bude vypisovat, než že bych se eventuelně někam zapsal. Nakonec jsem pochopil, že tudy cesta do světa nevede a zasedl jsem k internetu.

Velice příjemně mě překvapilo, že řada zahraničních škol vstřícně nabízí postgraduální programy pro cizince a že si žadatel může vyřídit veškeré formality přímo sám. Vybral jsem několik škol a začal zkoušet napřed tu, kam se mě chtělo nejvíc: ETH Zürich. Ve Švýcarsku jsem byl předtím již několikrát obdivovat přírodu a mistrná díla současné architektury. Tak jsem připravil všechny formality, sepsal téma budoucího projektu a podal přihlášku na program Wohnen u profesora Dietmara Eberleho. Ten si mě po měsíci pozval na pohovor a rovnou přijal. Za půl roku jsem měl začít. Měl jsem obrovskou radost, kterou kazila jen dotěrná otázka, jak to celé zaplatím. Počítal jsem, kolik let bych se svým tehdejším platem splácel půjčené peníze, až mě přepadly chmury. Na ETH ovšem existoval systém stipendií, které se málo udělují cizincům, a ještě méně těm, co se hlásí na postgraduální program.

A tak jsem na jaře 2001 nastoupil, aniž jsem věděl, jestli se nebudu muset zase vrátit. Za dva týdny, jsem dostal stipendium a od té doby, jsem si připadal jako v říši snů. Skoro půl roku mě trvalo, než jsem si zvykl na to, co ostatním studentům přišlo normální.

Eidgenössische Techniche Hochschule (ETH) je velká instituce, která působí nejen v Curychu, ale i v Lausanne či Basileji a má mnoho fakult. Od chemie, fyziky nebo informatiky a stavebního inženýrství až po architekturu. Je to instituce společná všem kantonům a těší se velké společenské i finanční podpoře, díky níž je na špičkové světové úrovni.

Fakulta architektury leží na kopci zvaném Hönngerberg spolu s dalšími fakultami. Soubor budov by se časem měl proměnit v kampus. Už nyní je na místě řada malých obchodů a kaváren, kde bují společenský život. Obzvlášť v létě jsou venkovní stolky doslova v obležení. Škola samotná je výborně vybavena. Hned u vstupu je velká plocha, kam se promítají akce, které na ETH probíhají. Je tu nepřeberná nabídka skvělých přednášek a seminářů mimo rámec běžné výuky. Ve výstavním sálu a v prostorné hale jsou téměř každý měsíc architektonické výstavy. V patře nadmíru vybavená knihovna, která je navíc knihovnicky propojená po celém Švýcarsku systémem Nebis, takže si čtenář, může objednat knihy z různých knihoven. Vedle knihovny jsou sály zhruba s padesáti počítači a tiskárnami, které jsou většinou z půlky volné, protože studenti mají své notebooky s bezdrátovým přenosem dat na školní síť. Samotné ateliery jsou obrovské prostory, kde vládne pravý studentský tvůrčí nepořádek a pracovní atmosféra. V práci se studentům ve škole nebrání, naopak, každý má svůj stůl a může přijít, kdy potřebuje. Brány školy se uzavírají po půlnoci, nicméně není problém přijít i později nebo o víkendu, protože každý student má kartu, kterou si může otevřít. Rozpracovaný projekt si ovšem také může uložit na školní server, ke kterému se přes internet dostane odkudkoli.

V samotném technickém vybavení ovšem věhlas školy nevězí, ten je v lidech. Škola se snaží získat k sobě učitele – architekty, kteří své žáky učí na základě svých bohatých zkušeností a znalostí v oboru. Můžete zde například potkat José Luis Matea, Jacqua Herzoga, Marca Meiliho, Dietmara Eberleho či Hanse Kollhoffa, dříve zde učil mimo jiné Luigi Snozzi nebo Aldo Rossi. Studium je strukturované zejména podle profesorů, ke kterým se žák hlásí na studijní bloky. Vedle toho žáci pochopitelně navštěvují společné předměty, ale hlavní ideou je práce v atelieru. Každý z profesorů tak vede tým asistentů organizujících výuku a řadu dalších doprovodných akcí jako jsou výstavy, vydávání publikací a výlety. A tak se například každý semestr ve vyhrazeném týdnu objeví nabídka až třiceti cest po celém světě, protože většina profesorů pořádá cesty za architekturou.

Ač se zvenčí může škola jevit jako místo, kde se pěstuje jednotný styl, jak jsem u nás slýchával, není tomu tak. Jednotný a společný je možná švýcarský smysl pro detail, kvalitu a pečlivost, jinak je až překvapující, kolik pohledů na svět se na tuto akademickou půdu vejde. Škola je především otevřená a svobodná. A právě v čilé výměně názorů a myšlenek ve vzájemném respektu a úctě k druhému je skryté tajemství tohoto centra vzdělanosti.

Na školu vzpomínám velice rád. Své diplomní téma jsem po návratu ještě dva roky přepracovával až z toho vzešla knížka Sídelní kaše, otázky k výstavbě kolonií rodinných domů, kterou minulý rok na podzim vydalo nakladatelství ERA. Studium v Curychu mě také dodalo odvahu otevřít vlastní kancelář. A tak se dnes vedle svých drobnějších vlastních projektů stále učím spoluprací s architekty Baumschlager Eberle na domech, které připravujeme v Praze.

Pavel Hnilička

V Praze, 20.01.2006

Studium na ETH Zürich: ERA 21, Zahraniční školy očima českých studentů, 1/2006, str. 61-62