Zažehnout v žácích jiskru: jak vidí Pavel Hnilička výuku na UMPRUM

2015

Devadesátá léta byla ve znamení rozjezdu podnikání a počátků kapitalismu. Ještě jako student jsem nastoupil na praxi k Luboši Zemenovi do ateliéru 4DS. Já se učil na ČVUT a on na UMPRUM a to už se společníky studenty startovali svůj atelié...

Více

Pražské stavební předpisy jsou připraveny do druhého kola projednání

2014, BULLETIN ČKA 1/14

Text Pražských stavebních předpisů prošel prvním kolem připomínek, ve kterém bylo podle legislativních pravidel Magistrátu hl. m. Prahy obesláno všech 32 odborů magistrátu a Městská policie. Celkem přišlo přes 300 připomínek. V ...

Více

Doporučení k zateplování staveb

2017, BULLETIN ČKA 3/17

Článek je reakcí na realizaci necitlivého zateplení historické školní budovy v Kamenných Žehrovicích. Protože se bohužel nejedná o ojedinělý případ, připravil Pavel Hnilička ve spolupráci s ČKA doporučení postupu zateplování staveb.

Stěny

...

Více

Nové pražské Obecně technické požadavky

2012

Na Útvaru rozvoje hl. m. Prahy bylo na jaře roku 2012 zřízeno nové pracoviště pro územní a stavební standardy, které má na starosti přípravu novely pražských OTPP (vyhláška č. 26/1999 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl. m. Praze). Tento př...

Více

Podlažnost městských domů

2006, časopis Architekt 4/2006

Umíme dnes stavět města? Ač si většinou myslíme, že ano, stavíme většinou jen jakousi sídelní kaši, rozbředlou nízkopodlažní zástavbu, která není ani městem, ani vesnicí, natož vysněnou oblastí plnou zeleně, kde by se ...

Více

Sen o kompaktním městě

2011, Kompaktní město: výstava v galerii 4AM v Brně

Kompaktní město je městem krátkých vzdáleností. Vše, co potřebujeme, máme po ruce a můžeme obejít pěšky. Kompaktní město je pohodlné a příjemné k životu. Dávno pryč jsou doby, ...

Více

Jak nastavit pravidla pro výstavbu? Porovnání Prahy a světových metropolí

2012, Inventura urbanismu

Profesor Dietmar Eberle na škole ETH v Curychu došel k zajímavému postřehu. Všiml si, že myšlenky, které se na škole architektury diskutují, se obyčejně po nějakých 20 letech dostanou do praxe. Přál bych si, aby se některé dnes na té...

Více

Bydlení v roce 2015

2005, Lidové noviny

Navrhování a stavění domů vyžaduje určitý výhled do budoucnosti. Dům není krátkodobou záležitostí a plánuje se pro čas, který teprve přijde. A tak je architekt chtě nechtě futurologem. Musí umět předvídat, jak se bude společnost ...

Více

Past

2005, Lidové noviny

Pár let po sametové revoluci si pan František uskutečnil svůj dávný sen. Vydělal peníze, vzal si půjčku a postavil si svůj vlastní rodinný dům. Pozemek si vybral na jihozápadním okraji Prahy v Trněném Újezdě. Vesnici ...

Více

Svojetice se chtějí vymanit ze sídelní kaše

2012, časopis Moderní obec

Na příkladu obce Svojetice bych rád ukázal možné přístupy urbanistické práce v existující zástavbě sídelní kaše. Obec leží na jihovýchodním okraji Prahy, cca 25 km od centra, poblíž nádherných Voděradských bučin- Původně ...

Více

Město v krajině nebo spíše „městokrajina“?

2008, příspěvek na konferenci Dny SZKT v Luhačovicích

Co je dnes krajinou? Vyslovíme-li slovo krajina začnou nám na mysli tanout obrazy. Možná trochu idylické a romantické. U nás to budou mírně zvlněné svahy s poli a loukami, remízky, místy chomáč...

Více

Program na obnovu předměstských aglomerací

2008, časopis ASB

Co je to sídelní kaše?
Poprvé v lidské historii žije většina obyvatel ve městech a na předměstích. V Evropě bude v příštích desetiletích takto žít dokonce 80 až 90 % populace. Sídelní kaše, kde se nové přírůstky ...

Více

O studiu na ETH Zürich

2006, časopis ERA21

O absolvování pražské fakulty architektury ČVUT jsem na plný úvazek pokračoval v práci atelieru, kde jsem předtím vypomáhal jako student. Ač s diplomem v ruce, nemohl jsem se zbavit pocitu, že bych se měl ještě učit a dost možná, ž...

Více

Gion Antoni Caminada v Praze

2005, časopis ERA21

Letos v březnu přijal pozvání od občanského sdružení Kruh architekt Gion Antoni Caminada a přednesl v rámci cyklu “Napříč švýcarskou architekturou” svůj příspěvek pod názvem: “Hledání na periférii – prostory, domy a příběhy”. Prostor ...

Více

Jak jsem se stal brněnským chodcem

2005, Mladá Fronta PLUS

Tak jsem se stal na chvíli brněnským chodcem. Ne že bych byl v Brně poprvé, ale tentokrát mi jako návštěvníkovi odjinud byla dána úloha sledovat, co mě při chůzi zaujme a zarazí. Brno vnímám jako velmi ...

Více

Fenomén rodinného domu

2005, Literární noviny

Nahodilé rozesetí rodinných domů postrádá významy, ke kterým by se jeho obyvatelé mohli vztahovat a brát je za vlastní a sobě blízké. Než se pustíme do úvah o stále se rozvíjející výstavbě kolonií rodinných domů, zastavme se ...

Více

Hustota osídlení jako kvalitativní otázka bydlení

2003, časopis ERA21

Exodus na předměstí

Prostorové bujivé rozpínání měst do volné krajiny (tzv. urban sprawl) se dnes již stalo běžným jevem. Okolí většiny měst v rozvinutých zemích se nezadržitelně zalévají jakousi homogenní velmi řídkou “polévkou” ...

Více

Jak jsem se stal brněnským chodcem

2005, Mladá Fronta PLUS

Tak jsem se stal na chvíli brněnským chodcem. Ne že bych byl v Brně poprvé, ale tentokrát mi jako návštěvníkovi odjinud byla dána úloha sledovat, co mě při chůzi zaujme a zarazí. Brno vnímám jako velmi milé město s dobře dimenzovanými ulicemi, rozsáhlými parky a zajímavou architekturou. Přesto si dovolím několik poznámek k současnému zanedbanému stavu veřejných prostor města.

První, co návštěvníka zarazí jsou auta. Auta. Auta. Všude. Nejen na silnicích, ale i na chodnících, na náměstích a na každé “volné” ploše. Brněnským chodcům tak zbývají často jen malé průrvy, kde se sotva protáhnou. Z chodníků se stala slalomová dráha, která vyžaduje značné soustředění, aby se chodec (resp. závodník) nestrefil do stojících bariér. Chůze po brněnských veřejných prostranstvích ovšem povyšuje zážitek z provozování do skupiny tzv. adrenalinových sportů, protože tyto bariéry přestávají být strnulé a pohybují se! Přirovnání v obtížnosti proplétání najdeme snad jen u střelby na pohyblivý cíl. Kdo je ovšem v této nerovné hře cílem? Je to brněnský chodec.

Automobil do města určitě patří, otázkou je ovšem poměr ploch pro chodce a pro automobily. Křižovatka ulic Rooseveltova a Milady Horákové dobře vykresluje, kdo má navrch. Představa skalních ekologů, že je možné automobily jednou provždy z měst vymítit je stejně mylná, jako představa skalních motoristů, že osobní automobil ztělesňuje absolutní svobodu pohybu po městě. K současnému problematickému stavu dopravy přispěla zejména překotná výstavba předměstských lokalit, kde se nelze jinak pohybovat, než vlastním autem. Centrum se tak dusí pod náporem aut svých předměšťanů, kteří doslova srostli se svými volanty.

Bývalo zvykem, že veřejná městská prostranství bývala prázdná. A to nikoli, že by bývala chudá nebo snad nudná, ale právě a jen volná. Volná prostranství nabízela prostor pro dění městského života. Od tržišť po všemožné společenské a kulturní události. Postupem času se princip volnosti vytrácí a městská prostranství se více a více zastavují. Vedle parkujících automobilů přibývají dopravní značky, svodidla, obrubníky, zábradlí, všelijaké technické budky, reklamy, tzv. dočasné stánky, olbřímí květináče a jiná “výzdoba”. Na tuto plíživou změnu jsme si již postupně zvykli a bereme ji jako normální. Takto nejvíce postiženo je snad místo, kde se potkává Kobližná ulice s Jánskou. V Rašínově ulici, která je pěší zónou, jsou zas pro jistotu dvoje dopravní značky těsně za sebou.

Jak velká je to změna, zjistíme například ve známé knize Letem českým světem, kde jsou vedle sebe vždy v párech zobrazeny 100 let staré fotografie města nebo krajiny a současný snímek z přesně stejné pozice. Je až s podivem, nakolik jsou dnešní veřejná prostranství zastavěna. Tuto zmínku neuvádím z žádné nostalgie, ale z prostého přesvědčení, že městský prostor má být především příjemný a pohodlný k obývání a má vyzývat a přitahovat chodce k setrvání a pobytu. Stanou-li se z městských prostor nepohodlná místa, zredukuje se pohyb chodců na nutný přesun z bodu A do bodu B a město degraduje. Nechtěl bych tvrdit, že brněnský chodec nemá kam jít na procházku, ale jen naznačit, že řada veřejných míst má k obyvatelnosti poměrně daleko, a že volají po zlepšení a oživení. Řada měst v západní Evropě jako například Kodaň, Freiburg, Lyon nebo Amsterdam si toto nebezpečí uvědomila a dala zpět více prostoru chodcům. Město Brno na tuto změnu ještě čeká. Do té doby budou brněnští chodci muset kličkovat a klopýtat.

Pavel Hnilička
V Praze 7.listopadu 2005

Jak jsem se stal brněnským chodcem: Mladá Fronta PLUS, Co vidí hosté na domácím hřišti (David Nesnídal), 48/2005, str. 42-44