Zažehnout v žácích jiskru: jak vidí Pavel Hnilička výuku na UMPRUM

2015

Devadesátá léta byla ve znamení rozjezdu podnikání a počátků kapitalismu. Ještě jako student jsem nastoupil na praxi k Luboši Zemenovi do ateliéru 4DS. Já se učil na ČVUT a on na UMPRUM a to už se společníky studenty startovali svůj atelié...

Více

Pražské stavební předpisy jsou připraveny do druhého kola projednání

2014, BULLETIN ČKA 1/14

Text Pražských stavebních předpisů prošel prvním kolem připomínek, ve kterém bylo podle legislativních pravidel Magistrátu hl. m. Prahy obesláno všech 32 odborů magistrátu a Městská policie. Celkem přišlo přes 300 připomínek. V ...

Více

Doporučení k zateplování staveb

2017, BULLETIN ČKA 3/17

Článek je reakcí na realizaci necitlivého zateplení historické školní budovy v Kamenných Žehrovicích. Protože se bohužel nejedná o ojedinělý případ, připravil Pavel Hnilička ve spolupráci s ČKA doporučení postupu zateplování staveb.

Stěny

...

Více

Nové pražské Obecně technické požadavky

2012

Na Útvaru rozvoje hl. m. Prahy bylo na jaře roku 2012 zřízeno nové pracoviště pro územní a stavební standardy, které má na starosti přípravu novely pražských OTPP (vyhláška č. 26/1999 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl. m. Praze). Tento př...

Více

Podlažnost městských domů

2006, časopis Architekt 4/2006

Umíme dnes stavět města? Ač si většinou myslíme, že ano, stavíme většinou jen jakousi sídelní kaši, rozbředlou nízkopodlažní zástavbu, která není ani městem, ani vesnicí, natož vysněnou oblastí plnou zeleně, kde by se ...

Více

Sen o kompaktním městě

2011, Kompaktní město: výstava v galerii 4AM v Brně

Kompaktní město je městem krátkých vzdáleností. Vše, co potřebujeme, máme po ruce a můžeme obejít pěšky. Kompaktní město je pohodlné a příjemné k životu. Dávno pryč jsou doby, ...

Více

Jak nastavit pravidla pro výstavbu? Porovnání Prahy a světových metropolí

2012, Inventura urbanismu

Profesor Dietmar Eberle na škole ETH v Curychu došel k zajímavému postřehu. Všiml si, že myšlenky, které se na škole architektury diskutují, se obyčejně po nějakých 20 letech dostanou do praxe. Přál bych si, aby se některé dnes na té...

Více

Bydlení v roce 2015

2005, Lidové noviny

Navrhování a stavění domů vyžaduje určitý výhled do budoucnosti. Dům není krátkodobou záležitostí a plánuje se pro čas, který teprve přijde. A tak je architekt chtě nechtě futurologem. Musí umět předvídat, jak se bude společnost ...

Více

Past

2005, Lidové noviny

Pár let po sametové revoluci si pan František uskutečnil svůj dávný sen. Vydělal peníze, vzal si půjčku a postavil si svůj vlastní rodinný dům. Pozemek si vybral na jihozápadním okraji Prahy v Trněném Újezdě. Vesnici ...

Více

Svojetice se chtějí vymanit ze sídelní kaše

2012, časopis Moderní obec

Na příkladu obce Svojetice bych rád ukázal možné přístupy urbanistické práce v existující zástavbě sídelní kaše. Obec leží na jihovýchodním okraji Prahy, cca 25 km od centra, poblíž nádherných Voděradských bučin- Původně ...

Více

Město v krajině nebo spíše „městokrajina“?

2008, příspěvek na konferenci Dny SZKT v Luhačovicích

Co je dnes krajinou? Vyslovíme-li slovo krajina začnou nám na mysli tanout obrazy. Možná trochu idylické a romantické. U nás to budou mírně zvlněné svahy s poli a loukami, remízky, místy chomáč...

Více

Program na obnovu předměstských aglomerací

2008, časopis ASB

Co je to sídelní kaše?
Poprvé v lidské historii žije většina obyvatel ve městech a na předměstích. V Evropě bude v příštích desetiletích takto žít dokonce 80 až 90 % populace. Sídelní kaše, kde se nové přírůstky ...

Více

O studiu na ETH Zürich

2006, časopis ERA21

O absolvování pražské fakulty architektury ČVUT jsem na plný úvazek pokračoval v práci atelieru, kde jsem předtím vypomáhal jako student. Ač s diplomem v ruce, nemohl jsem se zbavit pocitu, že bych se měl ještě učit a dost možná, ž...

Více

Gion Antoni Caminada v Praze

2005, časopis ERA21

Letos v březnu přijal pozvání od občanského sdružení Kruh architekt Gion Antoni Caminada a přednesl v rámci cyklu “Napříč švýcarskou architekturou” svůj příspěvek pod názvem: “Hledání na periférii – prostory, domy a příběhy”. Prostor ...

Více

Jak jsem se stal brněnským chodcem

2005, Mladá Fronta PLUS

Tak jsem se stal na chvíli brněnským chodcem. Ne že bych byl v Brně poprvé, ale tentokrát mi jako návštěvníkovi odjinud byla dána úloha sledovat, co mě při chůzi zaujme a zarazí. Brno vnímám jako velmi ...

Více

Fenomén rodinného domu

2005, Literární noviny

Nahodilé rozesetí rodinných domů postrádá významy, ke kterým by se jeho obyvatelé mohli vztahovat a brát je za vlastní a sobě blízké. Než se pustíme do úvah o stále se rozvíjející výstavbě kolonií rodinných domů, zastavme se ...

Více

Hustota osídlení jako kvalitativní otázka bydlení

2003, časopis ERA21

Exodus na předměstí

Prostorové bujivé rozpínání měst do volné krajiny (tzv. urban sprawl) se dnes již stalo běžným jevem. Okolí většiny měst v rozvinutých zemích se nezadržitelně zalévají jakousi homogenní velmi řídkou “polévkou” ...

Více

Jak nastavit pravidla pro výstavbu? Porovnání Prahy a světových metropolí

2012, Inventura urbanismu

Profesor Dietmar Eberle na škole ETH v Curychu došel k zajímavému postřehu. Všiml si, že myšlenky, které se na škole architektury diskutují, se obyčejně po nějakých 20 letech dostanou do praxe. Přál bych si, aby se některé dnes na této škole diskutované ideje dostaly do naší praxe dříve.

Ožehavou otázkou dnešních dnů je, jakým způsobem nastavit pravidla pro výstavbu. Vezměme si příklad z New Yorku. Mohli bychom si myslet, že v tomto městě – vrcholu svobodného podnikání a centru světového obchodu jsou pravidla spíše volná. Ale opak je pravdou. Jejich regulace výstavby je velmi přísná. Jsou stanoveny různé lokality s přesným popisem rozdělení pro bydlení, komerční plochy a průmysl. Například u bydlení, od malých domků až po mrakodrapy, jsou nastaveny koeficienty podlažních ploch, limity, odstupy. Dále se na plochách prolínají další vrstvy, jako jsou povinné obchody atd. Také si uvědomují potřebu sociální inkluze, a tak např. mohou investoři v určitých lokalitách „přihodit k limitu na využití území“ 20% užitné plochy, pokud je připojeno sociální bydlení. Tím se investorům dává pobídka, aby stavěly sociální byty. Rovněž existují pravidla, pro výstavbu nových ulic, na určitou délku ulice je stanoven určitý počet stromů. Každá lokalita má svá přesná pravidla.

Při práci na územně stavebních standardech pro Útvar rozvoje hl. m. Prahy jsme zkoumali některá vyspělá města západní Evropy jako je Vídeň, Berlín, Amsterdam a poté jsme se podívali zpátky v čase na Prahu za první republiky. Diskutujeme-li o pravidlech, která máme v Praze, pak máme k dispozici platný územní plán a OTP (obecně technické požadavky na výstavbu). Tyto dva dokumenty spolu moc nesouvisí a dle pohledu na podrobnosti se mezi sebou dokonce liší. S ostatními zeměmi nás sice pojí (z pohledu letmého pozorovatele) podobné dokumenty, problémem praxe je však jejich obsah a používání při konkrétním rozhodování o stavbách.

Z vlastní praxe mohu uvést příklad, kdy jsme pro jeden projekt navrhli rozšíření příjezdové cesty. Na úřadech jsme se ale dozvěděli, že je to problém, protože tímto rozšířením vstupujeme do ploch zeleně – příslušný úředník si totiž „nazoomoval“ předmětnou lokalitu na obrazovku svého počítače a začal pracovat s plánem v měřítku 1:10 000 tak, jako by to byl podrobný regulační plán a začal v něm odměřovat jednotlivé metry. Jenže územní plán celého města nebyl zpracován v této podrobnosti, aby v něm bylo možné takto exaktně odměřovat a také to nebylo jeho cílem ani úkolem. Ono i z praktického hlediska: jeden metr ve skutečnosti znamená na plánu 1:10 000 pouhých 0,1 mm, tedy hluboko pod samotnou tloušťku zobrazovací čáry.

Podíváme-li se do Vídně, vidíme zde velkou souvislost historickou. Stavební řád Vídně, který je z roku 1929 a jen pouze pozměňován, je velmi podobný textům, které platily u nás za monarchie, např. stavební řád z r. 1886.  Rovněž velikost obou měst je podobná. Způsob plánování je na první pohled podobný, při řešení konkrétní stavby však narazíme na skutečnost, že „zoomování“ parcely není možné! Vídeňský stavební řád praví, že územní plán nezakládá žádné právní nároky na jednotlivé stavebníky, tzn., že je pro ně nezávazný. Závazný je však pro město, jednotlivé odbory a zpracovatele regulačních plánů (Bebauungsplan = zastavovací plán). Slovo regulace je tedy spíše o „stavění“ nikoliv o „omezování“ (jako je tomu u nás).
Jedním z aktuálních velkých městských projektů ve Vídni, je přestavba hlavního nádraží, kde na ploše o cca 100 hektarech vzniká nové nádraží s dobrým napojením na ostatní druhy dopravy, velký park a nové městské bloky především pro bydlení a kanceláře.  Jednotlivé práce v území vznikají podle jednotícího Masterplanu (urbanistické studie), který vznikl na začátku celého procesu z iniciativy města a následně byl přepsán do regulačního plánu, který obsahuje zjednodušená pravidla pro výstavbu.

Oproti Praze je tu velký rozdíl. Město Vídeň se chopí role organizátora, připraví regulaci, plán a pak teprve prodává či pronajímá jednotlivé pozemky, protože jednotliví stavebníci si z logiky věci sledují pouze své zájmy a na tuto roli stěží mohou stačit. Tím město zaručuje kvalitu veřejných prostranství, jež nevznikají náhodou. Plánování města stojí na začátku procesu. Také Vídeň je podle průzkumů společnosti Mercer na prvním místě v žebříčku kvality života. Pro srovnání, Praha je na 69. místě.

V Berlíně je situace podobná. Územní plán opět nezakládá právní nároky na stavebníky. To činí až regulační plán, který je zpracován na jednotlivé lokality. V Berlíně mají zajímavý dokument „Planwerk“ – neoficiální dokument, který sjednocuje aktivity, které v území probíhají napříč městskými částmi. Plán je dobře srozumitelný i laikům a ukazuje, jak jednotlivé stavební akce formují obraz města.

V Amsterdamu je to opět velmi podobné s Německem a Rakouskem. Mají plán v měřítku 1:25 000, jež nese název „Structurvisie“. Jde o vizi města o pohled do budoucnosti. Dokument je tudíž koncepční a nemá předem daná pravidla, jak má vypadat a co má popisovat. Je pro jednotlivé stavebníky opět nezávazný. Závaznost mají až regulační plány, jež pokrývají kompletně celý Amsterdam včetně starších kusů města.

V Praze jsme od tohoto principu nebyli až tak daleko. V roce 1930 vešel v platnost regulační plán v měřítku 1:5 000 na celé území města. Pracovalo se na něm víc než 10 let od počátku republiky. Vznik provázela řada komplikací, zpracovávala jej státní regulační komise, neboť se mělo na mysli, že jde o vybudování plánu hlavního města státu. Komplikací se stal zejména polohopis a výškopis. Po první světové válce se teprve začalo vše proměřovat a dále nebyly vyjasněny železnice, což prodloužilo dobu tvorby plánu. Komise byla iniciátorem soutěží, jedna z prvních soutěží byla na Letnou. Poté se vypsaly čtyři velké soutěže. Z výsledků se vzaly myšlenky a komise byla zodpovědná za vypracování plánu Prahy. Regulační plán je přehledný a velmi jednoduchý, co do množství informací, které se do něj vkládají. Škoda, že se na něj pak zapomnělo.

Současný přístup k plánování v naší zemi jde však opačnou cestou. Přestože jsou územní plány dokumenty veskrze koncepčními, tak se vyžaduje jejich závaznost a tím logicky i právní exaktnost. Na druhou stranu se regulační plány přesouvají směrem do polohy projektů k územním řízením, kam z povahy věci nepatří. Lépe je zůstat v rovině menší podrobnosti a soustředit se spíše na veřejná prostranství a na základní pravidla pro výstavbu, jako je umístění uličních a stavebních čar, výšky a objemy staveb.

Obecně technické požadavky musí být v souladu s plánovacími dokumenty, což je jednou ze současných priorit Útvaru rozvoje hl. m. Prahy. Nicméně tyto požadavky, jak sám název napovídá, mohou stanovit pouze obecná pravidla, řekněme standardy pro stavbu města – ať už se jedná o parcelaci nebo jednotlivé stavby. Jejich konkrétní naplnění však musí nastat až v plánu, který definuje ulice a náměstí, v plánu, který určuje obraz města – stejně jako je tomu v okolních vyspělých zemích a jak tomu bylo u nás po vzniku republiky.

Pavel Hnilička, 17. ledna 2013 – příspěvek do sborníku, Inventura urbanismu 2012